Minulá svolání
Jako první proběhlo 16. února 2019 svolání v Ústí nad Labem, které bylo zaměřeno na smíření mezi generacemi podle Malachiáše 4. Otevřelo se také téma smíření mezi protestanty a katolíky.
Druhé bylo svolání v Českých Budějovicích 19. října 2019, kde jsme se zřekli ducha sirotka a ducha falešného náboženství a dále se prohloubilo smíření mezi protestanty a katolíky.
Národní svolání Obejmutí ke 400letému výročí bitvy na Bílé hoře bylo zaměřeno na smíření mezi protestanty a katolíky. Zakusili jsme zde také smíření mezi muži a ženami a to, že Bůh Otec se nyní cítí v našem národě příjemně, že zde chce přebývat jako ve svém domově.
Zatím poslední svolání Dědictví u příležitosti 400letého výročí popravy českých pánů se týkalo našeho vztahu k autoritám. Věnovali jsme se pokání z našich postojů k nim a rozhodli se je přijímat a také správně v autoritě stát. Na základě silného prorockého zjevení jsme prožili, že Bůh dal, aby se náš národ nově duchovně narodil.
Svolání v Ústí nad Labem
Svolání v Českých Budějovicích
Další fotografie ze svolání naleznete zde.
Co je svolání?
Svolání není konference. Nescházíme se kvůli známým řečníkům a nejde ani o školení k našemu vlastnímu vzdělání. Nemáme žádný jiný program než sloužit Pánu a následovat vedení Ducha Svatého. Nechceme Boha vtěsnat do svého programu, ale uctívat Ho tak dlouho, dokud nás nepropustí nebo k nám nepromluví.
Je to volání, abychom se kvůli svému národu společně setkali v Boží přítomnosti ve svatém shromáždění podle Joela 2 a podle setkání v Antiochii ve Skutcích apoštolů 13. Klikněte sem pro vysvětlení biblického hlediska.
Svolání začíná chválou a uctíváním Ježíše, kdy Mu otvíráme svá srdce. Čekáme a nasloucháme tomu, co má v tomto čase pro Česko na srdci On. Jsme vnímaví na Jeho vedení a následujeme Jeho směrování tak, jak nám v našem společném čase ukazuje.
Svolání jsou vedena duchovními matkami a otci – vedoucími z různých míst naší země. Ti svou citlivostí na to, jak nás vede Duch svatý, směrují průběh celého dne. Jejich jména neoznamujeme dopředu, protože naší touhou je udržet pozornost na Bohu a neodvádět ji k člověku.