Zodpovědností a výsadou Božího lidu je přinést do národa uzdravení, obnovu a proměnu. Věříme, že přišel čas, kdy Pán navštívil náš národ.
Pro Českou republiku nastal nový den! Nacházíme se v Božím čase Kairos.

Jako národní rodina sloužících vedoucích odhodlaně připravujeme Česko k tomu, aby se stalo národem, který bude hoden nazvat se dědictvím našeho Pána Ježíše Krista, a také SPOLEČNĚ vstupujeme do Božího zaslíbení toho, že “je nový den”.

Proč „národní“

Většina lidí rozumí evangeliu spasení, které se převážně soustředí na Boží lásku k jednotlivým lidem. Nebe oslavuje spasení každého člověka a v Kristově těle je místo pro každého, kdo je povolán přinášet proměnu na místní či regionální úrovni.

Nicméně evangelium Království se může naplno projevit pouze v národní (oproti místní či regionální) proměně. Když nám Ježíš předával své Velké poslání v Matoušovi 28, 19–20, vyslal nás dělat učedníky z národů. Toto je možné přeložit několika způsoby, ale jeden z nich znamená vést v učednictví celý národ, nejen vychovávat učedníky z jednotlivců.  

Záměrem Božího srdce bylo vždy ukázat těm, které stvořil, svou dobrotu a žehnat jim. Od naprostého počátku vidíme, že si Bůh vyhledával přátele, skrze které by mohl žehnat národům. Nalezl Abrahama a chtěl z něho vybudovat národ, který by byl ostatním příkladem. Z Abrahama a jeho potomků vyrostl v Egyptě úspěšný národ, později známý jako Izrael. Ačkoli Egypt byl jeden z nejbohatších národů své doby, nebyl úspěšný, protože nechodil po Božích cestách. Víme, že nic, co není postaveno na Božích principech, dlouho nevydrží. Po 400 letech útlaku a otroctví v Egyptě byli Abrahamovi potomci – izraelský národ – vyvedeni skrze proroka Mojžíše. Bůh se s ním setkal tváří v tvář na své hoře a zjevil mu své způsoby – dal mu návod, který obsahoval i to, jak by měly být národy řízeny prezidentem či premiérem.

Zjevení, které dal Bůh Mojžíšovi, ukazuje Boží způsoby pro proměnu a prosperitu každé sféry společnosti. Izrael se začal jako národ budovat z národní úrovně a Boží sen o národu, který by byl ostatním modelem, došel naplnění během Šalamounova kralování. Královna ze Sáby dosvědčuje ohromnou Boží lásku vůči Izraeli poté, co se na vlastní oči přesvědčila, jak Šalamoun bravurně řídí svou zemi na základě Božích principů na mikro i makro úrovni (1. Královská 10,9). Ostatní národy díky tomu, že viděly národ, kterému se pod Božím vedením daří, získali příležitost obrátit se k Bohu a vzkvétat.

Bůh po staletí posílal proroky ve snaze přivést národy zpět k následování jeho způsobů, ale ony ho odmítaly, a tak s nimi nakonec rozvázal svou smlouvu (Zachariáš 11,10).

Když se Bůh dívá na národ, vidí ho jako právnickou osobu. V Exodu 19, 6 a 1. Petrově 2, 9 mluví o Izraeli a poté o těch, kdo následují Ježíše, jako o svatém národu. Tělo Kristovo, což je také „právnická osoba“, odráží podobný koncept. V celém Písmu Bůh k národům mluví skrze proroky. Jeremiáš, Ezechiel, Izajáš, Nehemjáš atd. prorokují k celým národům.

Poté, co Bůh zrušil svou smlouvu s národy, mluvil o Pastýři, který přijde, aby s nimi obnovil smlouvu, a který bude zrazen za 30 stříbrných. Tento Pastýř, náš Pán Ježíš Kristus, přišel a kázal evangelium Království, ne spasení. Když Ježíš v Jeruzalémě oznámil: „Já jsem ten dobrý pastýř.“, všem Židům té doby okamžitě přišel na mysl Zacharjáš 11. Ježíš byl také později zrazen za 30 stříbrných, přesně tak, jak bylo prorokováno. Zemřel, byl vzkříšen, a před tím, než vstoupil na nebe, řekl učedníkům: „Jděte a přiveďte mi národy zpět. Já jsem během poslední večeře ustanovil novou smlouvu a národy mi patří tak, jak řekl David v Žalmu 2 – jsou mým dědictvím od Otce. Přichází den, kdy budu soudit národy, některé pošlu na svou pravici a jiné na levici, některé jako ovce, jiné jako kozy“ (Matouš 25, 31–34).

Vyslání učedníků byl prorocký obraz vyslání poslů k národům proto, aby se každý národ stal Ježíšovým dědictvím.

Jak se dějiny ubíraly dál, učedníci se v souladu s Velkým posláním rozptýlili mezi národy. Tomáš se vydal do Indie, Marek do Egypta, Ondřej do Ruska, Petr do Říma, Jan do Efezu a podobně.

Poté viděl Jan v knize Zjevení, že listy na stromech budou přinášet uzdravení nejen jednotlivcům, ale také národům (Zjevení 22,2). Jako spoludědicové Kristovi s ním budeme vládnout a kralovat – ne nad jednotlivci, ale nad národy. (2. Timoteovi 2,12, Zjevení 20, 4–6).

Vize a mise Nového dne staví na těchto biblických základech a hledá proměnu českého národa na národní úrovni, ne na rovině místní či regionální.